Koloidní minerály a jejich význam pro zdraví člověka
Každý člověk se chce dožít vysokého věku v dobrém zdraví, ale věnuje jen minimální pozornost své životosprávě. Minerální látky, stopové prvky a ostatní živiny potřebujeme stále více, no bohužel v dnešních potravinách je jich díky vyčerpané půdě a umělému hnojení stále méně.
Minerální látky a stopové prvky jsou anorganické sloučeniny plnící životně důležité úkoly. Podmiňují udržování acidobazické rovnováhy a stálost vnitřního prostředí, účastní se tvorby enzymů, hormonů, vitamínů a jiných pro život nezbytných látek. Zajišťují optimální průběh biochemických procesů v organismu. Jsou stavebním materiálem pro růst tkání, kostí a zubů, regulují hospodaření s tekutinami a účastní se na látkové přeměně v těle a rozmnožování. Předávají elektrické a chemické signály mezi buňkami a jsou nezbytné pro funkci nervů, svalů, srdce, mozku a krevního oběhu. Do těla se minerály dostávají v potravinách a jsou vylučovány v podobě potu, moče i stolice. Příliš nízký obsah minerálních látek v potravě nebo jakákoliv překážka jejich vstřebávání může být příčnou onemocnění z nedostatku. Naopak jejich příjem přesahující bezpečný a přiměřený rozsah může navodit známky toxicity.
Minerální látky a stopové prvky se rozdělují podle denní potřeby na makroelementy (denní potřeba nad 100 mg - vápník, fosfor, hořčík, síra, sodík, draslík, chlor), mikroelementy (denní potřeba do 100 mg - železo, zinek, měď, selen, jód, chrom) a stopové prvky (potřeba v řádu µg). Mechanizmus působení minerálních látek a stopových prvků je velmi složitý. Nejčastěji se objevují společně, proto se ve svých účincích buď podporují nebo potlačují. Minerály spolupracují s vitamíny a jejich účinek je úzce spojen. Například vitaminy skupiny B se vstřebávají pouze tehdy, pokud je přítomen fosfor. Vitamin C výrazně zvyšuje vstřebávání železa a vápník by se nemohl vstřebat bez pomoci vitaminu D. Zinek podporuje uvolňování vitaminu A ze zásob v játrech. I poměr minerálních látek musí být v rovnováze. Například při hořčíku je nutná rovnováha s vápníkem. Nadměrný příjem pouze hořčíku zhoršuje využitelnost vápníku a naopak. Optimální poměr v příjmu obou prvků je 2:1 ve prospěch vápníku a u obou prvků platí zásada, raději častěji a v menších dávkách.
Dnešní hektický způsob života může způsobovat nadměrné vylučování některých vitaminů, minerálních látek a stopových prvků z organizmu. Například časté pití kávy likviduje zásoby těla vitamínu B1 a zvyšuje vylučování železa, vápníku a draslíku močí. Kouření zbavuje tělo vitamínu E i vitamínů B komplexu. Častou konzumací sladkých výrobků se připravujeme o nedostatek vápníku, chromu, zinku, selenu a vitamínů skupiny B, coz snižuje schopnost organizmu využívat fosfor a vápník a vstřebávání hořčíku. Také některé druhy léčiv okrádají tělo o minerální látky. Např. Acylpyrin, diuretika, léky proti průjmům a kortikoidy snižují hladinu draslíku, léky proti srdečním onemocněním zhoršují vstřebávání minerálů včetně vápníku. Život ve velkých městech s nečistým životním prostředím zvyšuje potřebu vitamínu C a D, B komplexu, vlákniny a pektinu, vápníku, hořčíku a zinku. Proto je třeba neustále doplňovat vitamíny a minerály.
Pro pokrytí potřeby jednotlivých prvků není důležitý pouze jejich obsah ve stravě, ale jejich stravitelnost a využitelnost v organismu, jejich vzájemná interakce, stejně jako rychlost jejich vylučování. Z těchto důvodů nabírá na důležitosti forma podávaných látek sloužících k obohacení potravin o chybějící mikroprvky. Základní podmínkou jejich využitelnosti je rozpustnost ve vodním prostředí a existence metabolických pochodů sloužících k uvolnění prvku ze sloučeniny a jeho zpřístupnění dalším biochemickým reakcím.
Minerály v koloidní formě se považují za nejdokonalejší formu minerálů pro svou až 98% využitelnost a nulovou toxicitu. Pomáhají tělu udržet perfektní bioelektrickou rovnováhu, která je základem pro dobré zdraví a dlouhý život. Zvyšují schopnost využití vitamínů a ostatních látek potřebných pro výživu člověka. Přednost koloidních minerálů je v tom, že jsou 600 krát menší než červená krvinka a tělo si umí vybrat, které prvky potřebuje, proto nedochází k nežádoucímu ukládání minerálů v cévách, kloubech a pod. Rozptýlené částice mají záporný elektrický náboj, zatímco střevní stěna má kladný náboj. To vše má za následek, že tyto minerály jsou vstřebatelné až z 98 % na rozdíl od běžně dostupných minerálů.
